Splinter - kapitola 5

Kapitola 5

---

Bystrozoři opustili své posty o čtyři týdny později. Když toho dne ráno Snape vyšel z domu, svazující sledovací kouzla, které se kolem něj obvykle ovinula, byla pryč. Vzduch byl hořký, přesto se poprvé po mnoha dnech dokázal zhluboka nadechnout.

Potter se vrátil té noci. Snape se s ním setkal uprostřed kuchyně, za rukáv bundy ho otočil a přitiskl ho na linku.

Potter se zasmál. "Taky jsi mi chyběl," prohlásil.

Snape nikdy nepochopil Potterovu potřebu mluvit, když není potřeba cokoli říkat.

Jeansy rozepnul snadno. Ignoroval bolestivé zasyčení. Byl až příliš nadšený z toho, že má Potterův úd zpět v ruce, aby ho mohl opečovávat s jemností a etiketou, která k tomu patří.

"V klidu," zamumlal mu Potter do rtů.

Další slova. Snape ho naoplátku tvrdě kousl do linie krku. Když Potter zvrátil hlavu a zasténal Snapeovi do úst, rozepl si Snape volnou rukou, kterou nesvíral Potterovu erekci, vlastní kalhoty.

"Kurva, jo," vydechl Potter a přirazil.

Při prvním kontaktu se mu podlomila kolena. Snape se chytil linky a modlil se, aby měl sílu zůstat stát. Odmítal se zhroutit na podlahu jako teenager po prvním sexu nebo co hůř jako starý muž po posledním.

Jednou rukou se opíral a druhou objal Pottera kolem pasu. Potter opět přirazil. Jejich penisy se o sebe otřely a Snapeův svět se smrštil do dvou bodů, kde se dotýkali holou kůží. Upustil od techniky a jemnosti a třel se o Potterův úd. Zároveň celou dobu plenil spratkova ústa.

Potter se od něj se zalapáním po dechu odtáhl. "Postel?"

S čelem opřeným o Potterovo opět přirazil a polapil jejich erekce v úzkém žáru mezi jejich těly.

Potterova slova se změnila v blábolení. Už bylo sakra na čase.

Tempo se změnilo z rychlého na zběsilé. Potterovy ruce vystřelily vzhůru a pátraly po něčem, o co se opřít. Shodily při tom hromadu nádobí. Těžce dýchal do každého polibku, občas přidal roztoužený sten, který když polkl, cestoval celou cestu dolů až do Snapeova penisu.

Nikdy by se do schodů nedostali. Snape s každým přírazem zavrčel do Potterových úst. Potterovy boky tancovaly s těmi jeho, stále rychleji a rychleji. Další hromada nádobí, která byla už od začátku nestabilní, se jako domino zřítila do dřezu a než to Snape stihl zastavit, v krátkých silných pulzech se udělal.

Potter vykřikl a zmítal se mu v náručí jako had. Roztíral přitom sperma a pot po jejich břichách. Ještě dvakrát přirazil proti Snapeovu ochabujícímu tělu, než se poddal orgasmu a přidal své sperma k nepořádku, který mezi nimi byl.

Nějakým zázrakem se udrželi na nohou.

Mezi jednotlivými nádechy mu Potter něco šeptal do krku a Snape nebyl nikdy vděčnějíší za to, že slova, polapená límcem jeho hábitu, nikdy nedoputovala k jeho uším.

Nic dobrého by z toho nevzešlo.

***

"Sledoval jsi dům," prohlásil Snape.

"Očividně."

Snape se zamračil. Nesnášel, že je očividný. "Neměl jsi obavy?" zeptal se a jeho mračení se prohloubilo. 'Potřebný' přebilo na škále sebeznechucení 'očividný'. Potter z něj udělal sentimentálního blázna.

Potter pokrčil rameny. "Samozřejmě. Z počátku."

"Rozumím."

"Poslouchej." Potter se kolem něj obtočil a zmuchlal přikrývku do beznadějné koule. "Kdyby to bylo kvůli mně, kdyby hledali mě, byl bys mrtvý hned první den. Nebyl jsi. Nebylo to o mně."

"Bylo to o tobě."

Potter přestal dýchat. "Jak to víš?"

Snape si všiml, že nezpochybňoval platnost jeho prohlášení. "Obvinili mě ze sodomie."

"A? To není úplně přitažené za vlasy. Říkal jsem ti, že pokud budeš dál chodit do bordelů, tak k tomu nakonec dojde." Potter se uvolnil, pak se napjal, a nakonec vyslovil zřejmou otázku. "Takže proč nejsi v Azkabanu?"

Jak ten kluk zůstal naživu bylo záhadou. "Protože to bylo o tobě. Nebyla žádná obvinění. Věděli, že jsi tu byl."

Potter mu tiše ležel v náruči, s uchem přitisknutým na jeho hrudi, jako by tu myšlenku zvažoval. Jeho jedinou reakcí na panické, horečnaté bušení Snapeova srdce bylo jemné pohlazení vybledlého Znamení zla.

"Pokud tě ohrožuji, měl bych odejít."

Tohle bylo necharakteristické. "Něco se stalo, zatímco jsme byli od sebe," hádal Snape.

"Nechci o tom teď mluvit."

Děsivě necharakteristické. Snape najednou nechtěl slyšet detaily. "Udělám čaj." Vypletl se z Potterova sevření.

"Ne!" protestoval Potter. "Ne." Zabořil se obličejem do Snapeova krku a přehodil mu nohu kolem pasu. "Nemůžeš ho prostě… přivolat. Jen tentokrát." Povzdechl si. "Vynahradím ti to."

Snape rychle v duchu počítal. Po přivolání čaje mu nezbyde téměř žádná magie na poslední týden v měsíci. Bude mít sotva dost magie na přežití. Byl to frivolní a sobecký požadavek kvůli tak zanedbatelnému pohodlí.

Pohladil Pottera po vlasech. "Dobře," souhlasil. "Nyní?"

"Později."

Snape zavřel oči a Potter se zachumlal pod přikrývkou.

***

Užíval si, jak mu naleštěné dřevo klouzalo mezi prsty. Před Novými zákony tomu doteku nevěnoval pozornost. Nyní každý dotek hůlky přinášel záchvěv euforie. Na počátku, když neuměl rozpočítat svůj příděl, strávil poslední týdny každého měsíce s hůlkou v ruce a neustálou bolestí u srdce, mučený pocitem nedotknutelné moci, která v něm kolovala.

Časem se zlepšil. Natolik, že vyčerpání magie na několik šálků čaje ho znervózňovalo. Ale Potter se k němu vinul tak potřebnými pažemi, dokonce i když vysával výkřik ze Snapeova krdla, že jakmile mohl zase mluvit, vzal svou hůlku a pronesl zaklínadlo. Čekal s Potterovou hlavou opírající se o jeho stehno a na hrudi mu zatím usychyl pot, dokud tác neprolétl dveřmi.

"Je mrtvá," prohlásil Potter, když tác přistál na přikrývce.

Samozřejmě. Přesto nechal Pottera, aby to ze sebe dostal. "Kdo?"

"Ta dívka. Ta, co tu byla se mnou."

Snape se zaměstnával čajem.

"Zabila bystrozora."

Snape vzal z misky kostku cukru a vhodil ji do Potterova šálku. "Kolik jí bylo?"

Harry nezaujatě pokračoval bezvýrazným hlasem. "Přišli si pro ni a ona udeřila - byla zcela bez tréninku. Neznala svou vlastní moc. Bylo to tak…" Potter se chytil za hlavu. "Nikdy by se to nestalo, kdyby se o své magii učila dřív."

Snape mu věnoval nedůstojné odfrknutí. "Věř tomu, pokud se díky tomu budeš cítit líp."

"Nechtěla mu ublížit. Byla vyděšená."

"Byla ohrožená," řekl Snape.

"Ne."

"Ne?"

"Byla vyděšená."

"Obrovská motivace," zamumlal Snape.

Potter odložil šálek zpět na tác a schoulil se do sebe. Snape si svůj ponechal a čaj dopil - vyplýtval příliš magie, aby si ho neužil - pak odložil prázdný hrníček vedle Potterova plného, studeného.

"Byla jenom dítě," řekl mírně a hladil Pottera po vlasech. "Impulzivní, nedospělé a neuvědomující si následky."

Potter přikývl. "Ano."

"To ji neosvobozuje."

Potter vzhlédl.

"Nebo tebe," dodal Snape.

Věděl, že vina málokdy vede k odškodnění. K jakémukoli, které by něco změnilo. Když Potter vzal svůj studený čaj a dvěma doušky ho vypil, Snape se ponořil do chvilky tichého smutku. Ne kvůli dítěti, ale kvůli jejímu hrdinovi.

"Dokážeš mě toho zbavit?" zeptal se Potter tvrdým hlasem.

Snape odložil tác na podlahu. "Jenom na chvilku."

***

"Omlouvám se, že jsem plýtval s tím čajem."

Potter nakoukl přes hranu postele a zamračil se na tác.

Snape pokrčil rameny. Co nakonec záleží, jestli člověk trpí nyní nebo později? Stále to bylo utrpení.

Potter sebou pleskl zpět vedle něj. "Odešel bys, kdybys měl příležitost?" Potterův nemrkající pohled se střetl s jeho překvapeným. "Vím, jak moc ti tvá magie chybí."

"Tvá intuice je ohromující."

Pro jednou Potter jeho cynismus postřehl a ani se nepousmál.

"Víš, že bez ní nakonec umřeš."

"Další propaganda."

Potter jeho rýpnutí ignoroval. "Takže… odešel bys? Odešel bys, kdybys mohl?"

Snape ho pohladil po stehně. "A kam bych šel?"

"Slyšel jsem, že na východě restrikce prakticky neexistují."

Snape vždy uvažoval, jestli je to legenda nebo fakt. "Slyšel jsem to samé. Avšak přemisťovací hranice jsou neproniknutelné. Nejlepší bude, když zůstanou tvé fantazie realistické."

"Dokázal bych najít cestu."

Bezpochyb by to dokázal. "Šel bys?" zeptal se Snape.

Potterovi se mihlo tváří něco jako úsměv. "Žádáš mě, abych to udělal?"

Žádá? "Ano."

Na zlomek vteřiny úsměv zmizel. Trik světla, říkal si Snape.

Potter se posouval po posteli, dokud neležel kolmo ke Snapeovi. Pak si přehodil obě nohy přes jeho klín.

"Její matka řekla, že mě z toho neviní. Myslíš, že by měla?"

"Ano," odvětil Snape, který si až příliš pozdě vzpomněl na nástrahy upřímnosti.

Potter vypadal nevzrušeně. "Myslíš, že lhala?"

Matka pro své dítě? "Ano."

Mělo následovat těžké ticho. Snapeovo laskání přestalo, když Potter místou nafouknutí se, promluvil.

"Proč?" zeptal se.

Mohl být Potter doopravdy tak naivní? "Lidé jsou líní. Proč by měli bojovat své vlastní bitvy, když ty to ochotně uděláš za ně?"

Potter zakrýval své zmatení stejně špatně v pětadvaceti, jako když mu bylo jedenáct. Snape bojoval s nutkáním na něj vyštěknout.

"Odradilo by tě, kdybys byl viněn z její smrti?" zeptal se Snape.

"Ano."

"Dalo ti odpouštění sílu bojovat dál?"

Konečně se v jeho očích objevilo porozumění. A něco ještě lepšího. Rezignace.

"Dalo?" zopakoval otázku.

"Ano," zašeptal Potter.

Nikdy ne ten, co využívá. Vždy ten využívaný. Snape sfoukl svíčky a utěšoval ho, co nejlépe uměl, dotekem a jazykem.

Dalšího rána Snape předstíral spánek, zatímco ho Potter studoval. Jeho odhodlání porazit toho spratka v jeho vlastní hře vydrželo méně než hodinu.

"Šel bys?" zeptal se Snape znovu se stále zavřenýma očima.

"Ano," odpověděl Potter a v jeho hlase krásně chybělo váhání. Snape otevřel oči. Potter přikývl. "Šel bych."

Snape zamrkal. "A tvá mise osvobodit utlačované masy?"

Jestli si Potter všiml chybějícího sarkasmu, nedal to znát. Pokrčil rameny. "Ať si s tím tentokrát poradí samy."

***

Potter přinesl hudební skříňku.

"Je to přenášedlo," prohlásil. "Nechci mluvit o tom, čím jsem si prošel, abych ho získal."

"Já o tom nechci slyšet. Jak příhodné."

Snape držel ruku nad předmětem, cítil pulzování nevyužité magie a téměř se od ní nedokázal odtrhnout. Aby zakryl své vzrušení, otočil se rýpavě na Pottera.

"Chytré."

Potterova ústa se zkroutila do upřímného úsměvu. "Díky."

Snape spolkl ostrou odpověď. Nebyl to kompliment.

"A tomuhle mám svěřit svůj život?" mávl rukou nad vykládaným pouzdrem.

Potter pokrčil rameny. "Byla její."

Předpokládal, že je to to největší ujištění, které od Pottera dostane. "A vezme nás… kam?"

"Na východ. Za přemisťovací hranice."

"K čemu?"

Potter natočil hlavu. "Ke svobodě."

Snapeovy ruce cukaly k přenášedlu, a proto si je založil na klíně. Rozumí vůbec Potter myšlence svobody? Nedalo se říct, že by měl kdy šanci ji sám zažít.

"Kdy?" zeptal se.

"Dnes v noci. O půlnoci." Položil ruce Snapeovi na ramena. "Budeš připravený?"

Snape to vzdal a pohladil prsty zelené a červené skleněné kamínky, které byly bezpochyby navržené podle skutečné věci. Spona byla uvolněná a než si to mohl rozmyslet, víčko se pod jeho prsty zvedlo. Jako na znamení se miniaturní víla - s křídly a usmívající se - začala otáčet. Pokojem se nesla tichá hudba.

Snapeovi se stáhl krk. "Rock-a-bye-baby."

Harrymu zacukaly prsty. "Záleží na té písničce?"

"Ani trochu."

***

Žaludek mu stejnou mírou svíraly děs a vzrušení. Procházel domem místnost po místnosti a dotýkal se jednoho předmětu za druhým, vkládal si je do paměti, aby zjistil, že je jeho paměť zcela prázdná, když se vrátil na místo, odkud vyšel. Když Potter přerušil jeho třetí cestu, vzal ho za ruku a odvedl ho nahoru, šel bez protestů.

***

Potter se mu otočil v náručí a přitulil se mu ke krku. "Nějaké přípravy na poslední chvíli?" zeptal se.

"Ne." Jeho život byl stejně prázdný jako vždy. Samozřejmě až na Pottera. "Ty?"

Tulení přestalo. Cítil, jak Potter polkl, a pak si olízl rty.

Snapeovi se sevřelo srdce.

"Je tu ještě jedna věc, kterou musím udělat," řekl Potter. Vyklouzl z postele a natáhl si oblečení, aniž by se podíval Snapeovi do očí. Když byly knoflíky zapnuté, tkaničky zavázané a košile zastrčená, Potter se usmál. "Budu zpět s dostatečným předstihem, tím jsem si jistý. Ale kdyby náhodou, slib mi… slib mi, že to přenášedlo použiješ. Žádná druhá šance nebude. Jakmile se aktivuje, bystrozoři tu budou během několika sekund. Musíš jít."

A právě takhle byl vlákán do pasti. Nikým jiným než nebelvírem.

"Velmi dobře," řekl a byl překvapený, že ze sebe ta slova vůbec dostal.

Potter u dveří zaváhal. "Já… budu zpět."

Snape přikývl. "Chápu."

***

V deset hodin přemýšlel o tom, že hodí přenášedlo do řeky. Když však o tom uvažoval, přišlo mu to drastické. Potter má stále dvě hodiny.

O půl dvanácté přestal přecházet po bytě a šel si sednout a čekat ke kuchyňskému stolu.

Oddával se myšlenkám na posledních pár měsíců, přehrával si je, dokud se nedostal do této chvíle - do chvíle, kdy seděl a zíral na klíč ke svobodě. Rozčílený tím, že jeho myšlenky končily v tak nejisté chvíli, se vrátil zpět do noci Potterova příchodu a přehrál si je ještě jednou.

Za pět minut půlnoc se zavrtěl na židli a jeho hůlka, skrytá v podšívce jeho cestovního pláště, se mu zabodla do boku. Pomalu ji upravil.

Tři minuty do půlnoci.

Jeho ruka se přikradla k víčku hrací skříňky a nadzvedla ho. Malá víla se dala do pohybu a točila se dokola při Rock-a-bye-baby. Během třetí sloky začala zpomalovat, právě ve chvíli, kdy se začala kolíbka houpat. Trhaně tancovala během čtvrté sloky a zamrzla v nekonečném momentu, kdy se zlomila větev, pak skončil akord a zastavila se s rukama nad hlavou, tváří schovanou na rameni a s křídly pevně přitisknutými k zádům.

Snape bříškem prstu pohladil její vlasy a hubenou, sotva viditelnou linii její tváře.

Dvě minuty do půlnoci.

Příliš pozdě na řeku. Příliš pozdě na cokoli. Snape zavřel hrací skříňku, položil ruku na víčko a čekal.

The End