Splinter - kapitola 3

Kapitola 3

---

O týden později byl zpět s krvácejícím dítětem v patách.

"Jen na jednu noc."

Snape mu zabouchl dveře před nosem.

"Zatraceně, Snape! Ty chladnokrevnej bastarde. Jen jednu zkurvenou noc!" Následovala tupá rána.

Ten spratek kopl do dveří. Když je otevřel podruhé s hůlkou v ruce - i když to byla jen planá hrozba - dítě začalo brečet.

Potter měl tu drzost se usmát. "Určitým způsobem je uklidňující, že jsi neztratil svůj přístup."

Krátce zvažoval, že Pottera zabije. Ale nevyřešilo by to problém s tím usmrkancem. Vtáhl je dovnitř a zavřel dveře.

"Dej mi ji." Vzal si toho nalezence od Pottera. Ten se s úlevou uvolnil. "Musím ji umýt," řekl Snapeovi. "Není to tak zlé, jak to vypadá."

"Ne?" střelil Snape přes rameo. Zvedl uličnici do náručí a ta se k němu přisála jako pijavice. "Od kdy není ztráta více než litru krve "tak zlá"?"

"Když je ta krev moje a ne její."

Ta odpověd, slabá a rozechvělá, Snapea zarazila. Otočil se právě včas, aby viděl, jak Potter při pádu na zem narazil do zdi.

"Sakra," pronesl Snape.

***

"Jak je jí?"

"Ticho."

Snape ignoroval oživeného Pottera a zkoumal jeho ránu. Zubatý šrám se táhl od levého rameno přes záda až k pravému boku. Podruhé ji prozkoumal a za své trable dostal v odpověď syčení a sten. S tichým zaklením se natáhl pro alkohol.

Potter vyjekl, když mu na ránu vylil dezinfekci a bolestí zbledl. Snape shledal jeho reakci tak potěšující, že ránu polil ještě jednou. Tentokrát štědřeji. Jistota je jistota.

"Tichá, co? Obvykle je docela hovorná," procedil Harry přes zaťaté zuby. "Vlastně si strašně ráda povídá o své kočce."

Cruciatus nemohl být mučivější než tohle. "Ne ona, ty zatracenej tupče. Ty. Buď z ticha."

"Ach."

Snape při pohledu na rozsáhlé zjizvední na potterových zádech předstíral nezájem. Jen velmi málo zvrásněných linek bylo natolik starých, aby se mohlo jednat o zranění z doby války. Většina vypadala docela čerstvě. "Vypadáš jako po bičování," prohlásil.

Potter sebou pod jeho rukama trhl. Schoval hlavu do prostěradla, které utlumilo jeho odpověď.

Očištění odhalilo celou ránu a její hloubku. Z rozervaných krajů kůže uprostřed rány stále prosakovala krev. Aniž by si nechal čas na rozmyšlenou, vzal Snape hůlku a sešil je k sobě.

Potter se pod dotykem kouzla napjal. Musel mu připsat k dobru, že nepanikařil. "Bylo to moudré?" zeptal se.

"Je to kouzlo nízké úrovně. Nemělo by vyvolat podezření. To samé jsem na sebe použil mnohokrát. Moc to nepomůže, ale uzavře to ránu, takže se nebudeme muset tolik strachovat kvůli každé menší infekci."

Potter se přetočil a Snape se zvedl, než mu stihl skončit na klíně.

"Děkuji," ozval se Potter.

Snape soustředil svůj pohled nad potterův krk. "Dlužíš mi to."

"Dlužím ti celý svůj život."

Takové srdečné vyznání a samozřejmě to byla čistá pravda. Přestože si Snape nikdy nepředstavoval, že by se mu ho dostalo - ne, když nabídl svůj potřebný příděl magie ve jménu zdrady, zatímco ho Potter, rozvalený nahý přes postel, přijal.

***

"To je ona?"

Potter po něm střelil pohledem. "Ano. Připadá ti nebezpečná?"

Oba sledovali spící dítě schoulené do klubíčka v nohách postele. Potter si okusoval kloub prstu a koutkem oka sledoval Snapea.

Ta otázka si doopravdy nezasloužila odpověď. Sedmileté dítě ovládající bezhůlkovou magii - odpověď byla zřejmá.

Snape zaťal zuby. "Jak dlouho máš v plánu pokračovat? Dokud ji nezabijou?"

"Dokud si lidé neuvědomí, že ne všechna magie je ďábelská."

Potter vyšel z pokoje a Snape ho po dalším pohledu na holčičku následoval.

"Všechna magie má potenciál být ďábelskou," odvětil Snape. Jak ji můžeš kontrolovat, když nedokážeš ani kontrolovat sebe?

Tolik otázek. Uvažoval, když ztratil odvahu je položit.

Potter se opřel o zeď s jednou nohou překříženou přes druhou. Byl obrazem ležérní konfrontace. "To samé jde říct o čemkoli. Potenciál nás posouvá vpřed. To není špatná věc."

Snape protočil oči v sloup. "Říkáš jen směšné fráze. Vkládáš do svých argumentů taky někdy pravdu?" Graluloval si, že dokázal napodobit Potterův klidný tón. Čeho by eskalací dosáhli kromě toho, že by nejspíš vzbudili toho spratka ve vedlejší místnosti?

Potter změnil taktiku. "Je jenom dítě."

"Všiml jsem si, že jsi neřekl nevinné."

"Je někdo z nás v dnešní době nevinný?"

Snape odfrkl. "To tvoje pokroucené dogma již stačilo." Zamířil k ložnici.

"Dnes večer ji vezmu k přátelům," vyhrkl Potter. "Později. Vím, že se tu s ní necítíš v bezpečí."

"To není jí," zamumlal Snape. Hlasitěji přes rameno prohodil: "K přátelům? Jsem překvapený, že ještě nějaké máš."

Potterovi sklaplo a Snape si užíval své malé vítězství, dokud mohl.

"Není třeba být krutý," řekl po chvíli Potter a v hlase mu nezazněl ani náznak hořkosti.

Krutost nemá důvod, chtěl říct Snape. To, že ho Potter stále dokázal donutit k malichernostem, mu zanechávalo hořkou pachuť v ústech. "Jen jsem myslel… nečekej, že ponesu vinu za tvoje zničené vztahy."

"Požádal jsem tě, abys to udělal?"

Potter se usmál a Snapeovi se propadl žaludek až k prstům u nohou. Mohl také ve svém domě hostit cizince, protože sebevědomého muže stojícího před sebou nepoznával.

"Požádal jsem tě, abys nebyl krutý," pokračoval Potter. "Jen ta samotná výzva by měla být dostatečnou motivací, aby ses o to pokusil."

Vypadalo to, že Potter ho stále velmi dobře zná.

"Nečekej, že tě budu litovat," prohlásil Snape.

Potterův křivý poloúsměv příliš napětí neuvolnil. "Doufal jsem v něco trochu jiného," odvětil tiše a natáhl se, aby zavřel dveře do dívčina pokoje.

Nemělo by ho to překvapovat. Ale Snape se přistihl, že udělal krok zpět.

Potterův úsměv ztuhl. "Je ta myšlenka tak odporná?"

Nebyla. Myslel by si, že by to Potter měl věděl a Snape najednou pocítil nepatřičnou touhu odebrat tomu spratkovi tisíc bodů za jeho předpoklady. To bylo samozřejmě nemožné.

Rozhodl se pro druhou nejlepší variantu. "Požádal mě o to samé, víš?"

Potter naklonil hlavu. "A co jsi odpověděl?"

Snape na jeho otázku neodpověděl. Někteří kostlivci patřili jenom jemu. "Řekl, že se o mě postará," dodal téměř pro sebe.

Potter si odfrkl, pokoušel se opanovat, ale pak to vzdal a rozesmál se, jako by Snape právě pronesl tu nejsměšnější pointu všech dob.

S trochou nadhledu nejspíš řekl. Jeho vlastní ústa se proti jeho vůli pousmála.

Potter zavrtěl hlavou. "Moc dobře tě neznal, že?"

Úžasné, jak někdo tak slepý může s takovou přesností zasáhnout jádro věci.

"Ne," odpověděl Snape.

Otevřel dveře do ložnice a Potter ho následoval. Byl těsně za ním, blíž než stín a Snape se neobtěžoval s žádnými slovy.

Sotva se otočil a Potterova košile ležela v beztvaré hromadě na podlaze. Jeho kůže se leskla potem. Zoufale - s rukama běhajícíma po Snapeově těle - si mumlal: "Fuck, fuck, fuck," nerozhodný, co udělat jako první, dokud ho Snape o to rozhodnutí nepřipravil.

Sevřel Potterovy ruce ve svých. "Jsem polichocený, ale zpomal."

"Nemůžu," zazpíval mu Potter do ucha.

"Můžeš." Sevřel Potterovi zápěstí za zády. "A uděláš to."

Potter se v jeho sevření zmítal. "Dovol mi tě vykouřit," žadonil.

Pokusil se klesnout na kolena, ale Snape ho držel pevně. "Pamatuješ si jak?"

"Bastarde."

Když ho Snape pustil, se zakňouráním se zřítil na zem.

Snape si prudce rozepnul kalhoty a stáhl si spodky. Chytil Pottera za vlasy s úmyslem popohnat ho, ale ten se sám od sebe vrhl vpřed a bez dalšího přemlouvání polapil Snapeův penis.

Neměl cvik. Slintal jako štěně a sál bez jakékoli obratnosti. Ne že by na tom záleželo. Chlapec, který přežil, vedoucí postava odboje, klečel na kolenou u Snapeových nohou.

Byl to ten nejlepší orální sex, jaký kdy měl.

Potterova ruka zabořená až po zápěstí v jeho kalhotech se pohybovala ve stejném rytmu jako jeho hlava. Snape si ten výhled asi minutu užíval, a pak ho chytil za krk.

Ten spratek však zůstal přisátý, takže s ním Snape zlobně trhl. "Není to poslední večeře," zavrčel.

O jeden lítostivý sten později ho Potter pustil. "Bože, to doufám." Ruka zabořená v kalhotech zrychlila.

Snapeův penis žárlivě poskočil. Konejšivě ho polaskal. A ještě jednou.

Potterovi spadla čelist a pohled se mu zamlžil. Jak předvídatelné.

"Mám pokračovat?" zeptal se Snape a znovu se polaskal.

Potter zvládl přikývnout. Stěží.

Snape přestal. "Nemyslím si. Na postel."

Vlhce se lesknoucí ruka vyklouzla z kalhot. Potter si jí otřel o stále vlhké rty. "Proč?"

"Ošukám tě."

Za méně něž tři sekundy byl Potter u postele a Snape si odfrkl: "Kdybys jen byl takhle poslušný ve škole."

"Když jsem byl ve škole, nikdy jsi mě k sobě do postele nepozval."

Pravda. Snape ze sebe shodil zbytek oblečení.

Sex bez oblečení byl novým zážitkem. Zapoměl, jak tření kůže o kůži od hlavy k patě násobí slast. Potter se horečnate zesvlékl a plácl sebou na matraci. Snape si vlezl nad něj a cestou olízl každou bradavku.

"Jak dlouho?" zeptal se, když si byli tváří v tvář.

"Dlouho," odpověděl Potter. "Ale nedrž se zpátky."

Zapudil pokušení vzít Pottera za slovo. Poučil se.

"Abych mohl promrhat ještě víc z mé rychle se zcvrkávající zásoby magie až se ti otevře ta rána na zádech?"

Oči zavřené, ústa pevně sevřená, stále neschopný cokoli verbalizovat, Potter zavrtěl hlavou. "Prostě… pak…"

"Buď zticha," umlčel ho Snape a nadzevedl se. Pobídl Pottera, aby se přetočil.

Potter vzdoroval. "Proč?" ptal se. "Chci vidět…"

"Abych měl na paměti tvé zranění."

Ne aby se nemusel dívat na Potterovu tvář zkroucenou v orgasmu, zbavenou všech obav a strachu.

Příprava, přestože nezbytná, je dohnala na hranu. Snape do něj vstoupil prudčeji, než by měl a s menším sebeovládáním, než by bylo prozíravé. Potter sebou trhl, ale překonal bolest a popoháněl ho dál. Tlačil, neustále tlačil, aby získal víc.

Snape se mu podvolil.

Potter šukal bezhlesně. Snape chápal proč a oceňoval to. Nepokoušel se z něj vymámit steny, přestože chtěl. Místo toho sledoval, jak jeho penis zajíždí dovnitř a ven z Potterova zadku. Bylo to výborné rozptýlení, jehož jedinou nevýhodou byl orgasmus, který neměl šanci zabrzdit.

Pokoušel se. Zastavil se, ale ten spratek ne.

"Pottere", zavrčel a následně znovu zasténal.

Potter zamručel a přirážel na něj znovu a znovu a houpal jimi zpět. "… mě… prosím," dostal ze sebe.

Polštář spolkl většinu slov. Nezáleželo na tom. Nemyslel by si, že Potter žádá o polibek. Natáhl se a sevřel mu penis.

Padl mu do dlaně perfektně. Tvaroval se podle záhybů jeho dlaně. Vytvořený pro něj.

Sevřel ho pevně, přesně jak věděl, že to má Potter rád. Pevně a tvrdě a rychle. Stejně to bylo to jediné, co dnes měli. Potter zalapal po dechu jednou a následně podruhé a vzepjal se v jeho dlani. Snape zvrátil hlavu, když Potter přirazil naposledy tak, že Snapeův penis zajel až po koule. S hlasitým výkřikem se udělal a Snape ho ochotně následoval.

***

Potter nebyl zvyklý na důsledky trvého sexu. Zavrávoral, jakmile se pokusil svednout se, zašmátral po sloupku postele, ale minul ho.

Snape ho chytil za ruku předtím, než gravitace dokonala svoje dílo. "Jestli něco rozbiješ, už se sem nikdy nevrátíš."

Potter zalétl pohledem k jejich propleteným prstům. "A když nic nerozbiju?"

Snape ucukl. "Vezmi si tu svojí malou žačku a zmiz."

Potter se místo toho posadil na postel. "Má dobré srdce. Nezaslouží si to."

"Nemohlo by mě to zajímat míň."

"Já vím."

Ale samolibý výraz v jeho očích a úsměv tahající za jeho rty naznačovaly něco jiného. Ten spratek si myslí, že z něj udělal věřícího. Nafoukaný demagog. Nepustí Pottera zpět.

Přinejmenším týden.