Splinter - kapitola 4

Kapitola 4

---

"Opět v problémech?"

"To by se ti líbilo, co?"

Potter se hnal dovnitř. Snape couval mnohem pomaleji. Odmítal vypadat dychtivě.

Potter nohou zabouchl vstupní dveře. "Mám prosit, ať to máme z krku?" Zíral na Snapea a rozepínal si knoflíky na kabátu.

"Pokud tě to potěší… Ale běh událostí to neovlivní." Snapeovy prsty zamířily k zipu Potterových kalhot. Nemá smysl, aby se dva věnovali jedné věci.

"Ne, nepochybuji o tom," odpověděl Potter sarkasticky. "I když si užíváš, když tě o to musím prosit."

Možná jednou. "Už ne."

To bylo nejdál, kam byl ochoten zajít. Do prdele s Potterem, když nepozná něžnou předehru, když ji slyší.

"Nahoru?" Potter byl bez dechu, jako by právě uběhl míli. Možná že uběhl, ale ta myšlenka tentokrát jako obvykle nevyburcovala Snapeův pud sebezáchovy. Potterovy boky, nahé pod jeho dotekem, byly hladké a chladné. Díky tomu byl žár vycházející z jeho klína ještě mnohem víc vzrušující.

Když se kolem něj sevřely Snapeovy ruce, Potter zavrávoral.

"Snape? Co to sakra!"

"Ano, nahoru… nakonec." Snape drsně sevřel Potterův penis. "Ale nejdřív chci vidět, jak se uděláš. Tady. Takhle."

"To ne…" Potter vydal zvuk, který vystřelil přímo do Snapeova klína, "…bude problém."

Snape přirazil Pottera na dveře. V téměř úplné tmě na něj upřeně koukal a obdivoval se obrazu, který představoval - kabát mu visel jenom na jednom rameni a otřepaná manžeta se otírala o podlahu. Knoflíčky košilé stále zapnuté až na ten vrchní hned u límečku. Kalhoty rozepnuté a ztopořený penis ve Snapeově ruce.

I přes temnotu si Snape všiml proužku odhalené kůže nedaleko Potterova krku. Roztržitě sledoval krůpěj potu, jak klouže přes klíční kost a mizí pod zmačkanou látkou. Jeho pohyby se staly trhanými, když ho touha na chvíli připravila o rytmus.

Potter si tu pauzu vyložil jako pozvání a začal šmátrat po Snapeově hábitu a hledat zapínání.

Snape sevřel jeho ruce. "Ne, ty malý blázne. Kdybych chtěl, aby ses mě dotýkal, řekl bych ti to."

"Omlouvám se," vydechl Potter. "Jen jsem chtěl…"

"Chceš toho moc. Myslel jsem, že to jsme si už ujasnili." Trhl Potterovi rukama, a pak je pustil ze svého sevření. "Nech si své ruce pro sebe."

Rozkopl Potterovy nohy od sebe, přišpendlil ho ke dveřím a volnou ruku mu položil na hruď. Potterův pohled se zastřel touhou a Snapeův penis sebou v odpovědi trhl. Zvýšený tlak na hruď a malé zakroucení na konci každé tahu a Potterova schopnost nedat dohromady větu dosáhla rekordní úrovně.

"Dávají ti ženy tohle?" zasyčel Snape a jeho ruka ještě zrychlila.

"Kurva… ach kurva… víš, že ne."

Potterův hrudník se těžce zvedal. Pokusil se vykroutit, ale Snape ještě víc přenesl svou váhu vpřed s úmyslem zadržet ho. Když Potter vztekle zavrčel a přirazil proti Snapeovi, Snape ještě zvýšil tempo.

Potterův boj polevil a hlava se s hlasitou ránou střetla se zdí, ale přesto bojoval.

"Přestaň," nařídil sípavě.

Takže Snape přestal.

"Neeee," zakňučel Potter a vrtěl hlavou.

Snape vrhl ještě více váhy proti Potterově hrudi. "Seš kvůli nim takhle tvrdej?" Jednou, příliš hrubě, trhl Potterovým penisem.

Další vrtění hlavou. Ještě vyšší úroveň neschopnosti vyjádřit se.

"To jsem si myslel."

Potter lapal po dechu a tlačil se Snapeovi do ruky. "Víc."

Místo toho Snape ustoupil. "Nikdy nevyhraješ," prohlásil. Potter znehybněl a Snape se opět vrhl vpřed až mu vytlačil vzduch z plic. "Nikdy nevyhraješ, protože jsi jediný, komu na tom záleží."

Několik sekund oba lapali po dechu, a pak se Potter vrhl vpřed. "To není pravda! Vypadni kurva ode mě!"

Až příliš jednoduché pomyslel si Snape, což je důvod, proč se Potter nikdy nedožije konce své výpravy. Záleží mu na tom až příliš a brzo ho to zabije.

Sevřel na vteřinu svou pěst kolem Potterova penisu v bolestivém sevření, a pak ji připlácl k puse toho spratka.

"Olízni ji."

"Ne," odmítl Potter, ale jeho pohled byl nejistý.

Snape přitiskl rty k Potterově spánku. "Potřebuješ to." Přitlačil ruku k Potterově puse. "Lízej."

Uběhlo deset vteřin, než poslechl. Pocit Potterova hrubého jazyku na dlani ho málem zlomil. Snape zaklel a erekcí se otřel o Potterovo stehno. "Víc!" nařídil.

Lízání zrychlilo. Přesto Snape vydržel jenom chvilku, než vzal Pottera zpět do dlaně. "Nehýbej se," zavrčel a zvlhčoval Potterovo mužství.

Samozřejmě, že Potter udělal přesný opak. Odstrčil se ode zdi, vrhl svou váhu před a pokusil se odtlačit Snapeovu paži. Těžce dýchal a tlačil a svým úsilím se ve Snapeově sevření stával stéle tvrdším.

Snape ho snadno udržel. Nechal Pottera vybít příval adrenalinu, a když se kroucení a zmítání a kopání konečně uklidnilo, přejel Potterovi rukou po penisu. Jednou.

Potter se zachvěl.

Chtěl ji stáhnout. Chtěl klesnout na kolena a uctívat penis toho spratka s úctou, jakou si zaslouží. Ale tak pěkně a hladce mu nyní klouzal mezi prsty a Potter hrdelně kňoural a blábolil nesmysly a jeho tělo si žádalo víc než jen rychlé tření přes několik vrstev vlny a denimu.

Naklonil se k Potterově uchu. "Máš jen tolik moci, kolik jsou ti lidé ochotni dát." Jeho ruka lítala po Potterově mužství. Polapený mezi zdí a Snapeovým tělem Potter zalapal po dechu a napjal se.

Otřel ústy o Potterovo ucho, pak ho olízl jazykem a než se stáhl zpět, ještě jemně kousl do lalůčku.

"Tady nemáš žádnou moc," řekl a střetl se pohledem s Potterovým plným zmatku a chtíče.

Potter se prohnul ode zdi. Jeho penis se ve Snapeově sevření zazmítal a zkoupal mu prsty, košili a kalhoty horkým, lepkavým spermatem. Snapeův penis sebou soucitně trhl. Musel se kousnout do jazyka, aby odvrátil vlastní vrchol.

Když poslední kapky slabě vytryskly z jeho špičky, Potter si položil hlavu na Snapeovo rameno. Začal sklouzávat směrem k zemi, ale Snape ho chytil kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. O několi trhaných nádechů později, o několik teplých obláčků vduchu na Snapeově krku zvedl hlavu.

Snape ho políbil, než rozum ten nápad zabil.

Potter mu to začal oplácet. Rozum byl zřídkakdy faktorem v jeho rozhodnutích.

Jak polibek pokračoval, ztrácela se z něj ta hrubá vášeň, kterou Snape upřednosťnoval, ale protože se Potter stále schvěl dozvuky orgasmu a sotva si pamatoval své jméno, trocha jemnosti nemohla uškodit.

Když se od sebe odtrhli, Snape ho odvedl nahoru.

***

Po druhém orgasmu Potter vždy usnul. Že Snape v jejich milování rozpoznal určitý vzor, ho vyděsilo. Připoutat se jakýmkoli způsobem k Potterovi je oba ohrožovalo, přestože to ten spratek nechápal. Odmítal jakoukoli pravdu, která nepasovala do jeho optimistických očekávání.

A výraz v jeho očích po sexu poslední dobou až příliš zněžněl.

Snape začínal mít pocit, že jejich dohoda neskončí dobře. Jako poslední možnost vyzkoušel upřímnost.

***

"Jsi nalomený," oznámil Potter. Seděl v tureckém sedu s bradou v dlani v nohách postele. Nahý. "Přiznej to. Máš své pochyby."

"Možná že mám."

"Takže věříš, že by nám měla být vrácena naše magie. A stejně tak svoboda ji používat, jak chceme."

Snape se zamračil na prostěradlo shrnuté v jeho klíně. "Nevládej mi slova do úst."

"Proč ne? Stejně nepřiznáš pravdu, dokud tě nevyprovokuji."

Ostrý pohled Potterovým směrem mu vynesl hořký úsměv. Vydržel mu více než minutu, než se odvrátil. Potter se smál pod vousy.

Snape ho nechal radovat se.

Potter se opřel o lokty a natáhl nohy přes postel, ale Snape jeho do očí bijící svádění ignoroval a zvažoval nápad, jestli si přivolat čaj nebo si ho jít připravit sám.

Čaj. Dvě nízkoúrovňová kouzla. Jedno střední kouzlo. Pětina jeho měsíčního přídělu, aby mohl zůstat s Potterem v posteli.

"Bývalo to jiné." Potter zanechal svého svádění a začal zkoumat praskliny na stropě. Okusoval si nehet na palci.

"Jiné ano, ale nemůžu říct, že lepší."

Potterova ústa sebou při tom úmyslném uvedení v omyl škubla. "Jsem na správné straně. Dělám tu správnou věc."

"Říká fanatik." Snape přehodil nohy přes hranu postele a začal na podlaze hledat svůj hábit.

"Nejsem zatracený fanatik!" Potter se nadzvedl. Snape cítil jeho vztehlý pohled.

Povzdechl si, protože věděl, že to jeho společníka uklidní. "Fanatismus determinuje způsob provedení. Je tvůj cestou mírumilovné změny? Nebo radikálního povstání?"

"Věříš, že je mírumilovná změna možná?" Podle předpokladu se Potter zabořil zpět do matrace.

"V tomto případě? Ne."

"Ne," souhlasil Potter a vrátil se k okusování svého nehtu.

Další bod pro Pottera - ale jenom proto, že se Snapeovi líbil pohled na něj rozvaleného na pokrývce. Přesto se v budoucnu bude vyhývat upřímnosti, protože je stejně k ničemu jako vždy. Hodil na sebe hábit a rozhodl se dát poslední šanci vysvětlování pomocí přičiny a následku.

"Vaše pobuřující činy vám nepomáhají a ve skutečnosti obrací vaše potenciální podporovatele proti vám. Nevidíš tu ironii?"

"Jasněji, než si myslíš." Potter se převalil na bok. "Nerozumím ti, Snape. Necháš je kontrolovat svou magii, ale porušíš zákon, abys mohl šukat koho chceš."

"Ten rozdíl je propastný."

Potter si odfrkl. "Jak to?"

"Voldemort se nás všechny nesnažil ušukat k smrti." S tím se Snape zvedl. Čaj se sám neudělá. Dnes ne.

Vypadalo to, že Potter zvažuje ironii Snapeova prohlášení. "Vražil Ty jsi nastavil druhou tvář."

A ty jsi viděl jenom to, co jsi chtěl. "Udělal jsem, co jsem musel udělat."

"Říká ten spravedlivý."

***

"Pan Snape?"

"Profesor," opravil ho Snape.

U dveří mu stáli jeden bystrozor a dva členové jednotky pro prosazování nových zákonů. A strach byl stejný jako vždy - náhlý a iracionální. Avšak důvody pro něj se změnily.

Potter je nejspíš mrtvý. Ta myšlenka ho nepotěšila, jak by tomu bylo v minulosti.

Každopádně se k němu brzy připojí. Bystrozoři nenavštěvovali kriminálníky, ze kterých se stali hrdinové, aby si s nimi vykládali příběhy z války. "Proč mě obtěžujete?" zeptal se. Říkají, že nejlepší je útok.

K jeho překvapení se bystrozor mírně uklonil. "Omlouvám se, profesore. Máme tak trochu… delikátní záležitost, kterou bychom s vámi rádi probrali. Můžeme?"

Bylo by samozřejmě strašně nevkusné srazit ho na ulici. Snape bez komentáře ustoupil.

Bystrozor byl jediný, kdo si sedl. Snape se k němu připojil, zatímco ostatní postávali. "Čaj?" zeptal se.

"Ano, děkuji. Ne, dovolte mi," řekl bystrozor, když se Snape zvedl. Jeho hůlka švihla nehybným vzduchem a z kuchyně se ozvaly zvuky aktivity - řinčení porcelánu.

Snape očima následoval pohyb hůlky. Na kůži ho lechtala magie a žaludek se mu žárlivě sevřel. Ztuhle klesl zpět do křesla. Dorazil čaj, cukr a mléko byly vyrovnané na straně a bystrozor je hůlkou poslal na stolek mezi nimi.

"Byly proti vám vznesena nějaká obvinění, profesore. Ošklivá obvinění." Bystrozor si do svého šálku naházel obscénní počet kostek cukru a zalil je mlékem. Posadil se zpět.

Snape se střetl s jeho pohledem se stejnou rozpolceností. "Vskutku? Co je to tentokrát?"

Bystrozor rázně mávl směrem k tácu, což Snape ignoroval. Napětí šplhalo na hmatatelnou úroveň.

"Sodomie," prohlásil bystrozor se zašklebením, jako by to slovo samo o sobě hnusně chutnalo. Ve vzduchu viselo obvinění.

Snape zadržel dech na tři údery srdce - což byla dramatická pauza, kterou si toto prohlášení podle jeho názoru zasloužilo - a pak se rozesmál, nadšený, že nebude muset předstírat úlevu. Byl v bezpečí. Alespoň pro tuto chvíli. Tahle návštěva byla jen trochu víc než rybážská expedice.

A on nebyl ta ryba, kterou doufali, že chytí do sítě.

Potter je živý.

"To je velmi závažné obvinění, bystrozore." Když jsi na pochybách, prones to zřejmé. Nic nepotěší byrokratického sykofanta víc než souhlas.

"Ano. Ano, to je. Velice vážné, pane."

"Profesore," opravil ho snape.

Bystrozorovy klouby zbělaly, jak sevřely Snapeův otlučený šálek. "Profesore," opravil se. "Omlouvám se."

Snape se opřel v křesle, přehodil si nohu přes nohu a dál čaj ignoroval.

"Vyhublí kloučci nejsou podle mého vkusu, bystrozore. Pokud nevezmete v úvahu mou touhu nasekat je do lektvarů. Příliš mnoho let jsem ty spratky učil, to jistě chápete."

Žasl, jak rychle se napětí vypařilo. Bystrozor se zasmál. Jeho společníci se k němu připojili, aby to nevypadalo. Snape nabídl zahořklý, pokřivený úsměv.

"Chápu," souhlasil bystrozor. "Ničemníci, tyhle děti. A tak plní nevyužité magie. Nebezpeční."

Snape polkl zvratky, které mu stoupaly krkem. "V těchto dnech číhá hodně nebezpečí."

"Ano." Bystrozor vypil zbytek svého čaje. "Omlouvám se, že jsme vás obtěžovali. Mám podezření, že ta obvinění byla neopodstatněná. Delirijní bloužnění odsouzeného muže. Člověk by řekl, že již poznám rozdíl.

Snape přikývl. "Člověk by myslel, že my všichni."

***

Sledovali ho celý měsíc dvacet čtyři hodin denně. Poznal některé z těch, co ho sledovali - bývalé studenty, kteří měli takové štěstí, že přežili válku a její následky - a další byli cizinci. Žádný z nich nebyl ve své práci příliš dobrý. Jejich přítomnost byla tak zřejmá, že o ně Snape téměř zakopával. Možná to bylo účelem. Zastrašování bylo měřítkem této doby.

Alespoň že Potter byl natolik chytrý, aby se držel dál.

Jednou zahlédl na druhé straně přecpaného tržiště Grangerovou. Nezaměnitelné oči, i přes maskovací kouzla. Nezaměnitelné a smutné. Poprvé Snape uvažoval, kolik sdílí rozhořčení, které prýštilo z každého Potterova póru, ale předstírá, že se ve jménu míru drží za hranicí. Je jich dost, aby měl odboj šanci na úspěch?

Ta myšlenka byla natolik zrádná, že mu vynechalo srdce. Z pudu sebezáchovy ji okamžitě pohřbil. Pak, možná proto že si myslel, že to Potterovi dluží, je exhumoval a nechal tu fantazii spálit část jeho osamělosti.