Tmavě modrý

Königův lektvar Rudohnědé peří zašustilo. Pařáty se posunuly. Hlava zvířete se k němu otočila obličejem - jeho oči v sobě nesly určité zlo, které tento druh ovládal. "Je to velice pěkná sova," odpověděl Severus na pánovu otázku 'co si myslí'. Ve snaze poskytnout zevrubnější odpověď dodal: "Vypadá, že je velmi schopná." V hloubi duše měl ze sebe za tu odpověď radost. Sova měla i přes Severusův strach z těchto zvířat a stud, že zřejmě není schopen doručovat dopisy a balíčky, velice pěkně vybarvené peří. Samotná velikost zvířete napovídala, že to bude užitečný a spolehlivý doručitel. Severus pánovi nelhal, nedal znát své niterné pocity. A tak se vyhýbal všem pánovým trestům. Pán zamrkal. "Jo, jasně, myslím, že je velmi schopný." On. Napomenul se v duchu Severus. Vskutku, pronášet soudy o pohlaví, když si není jistý. Hloupé. Kdyby o Biance promluvil v mužském rodě, nechala by mu paní vyříznout jazyk. "Omlouvám se, pane. On. " Severus se dotk...

Ti, kteří chtějí znát odpověď k minulému drabblu, dnes jí dostanete. Najdete spojitost? Zapomenout? Mytické stvoření sedělo na paži, tvářilo se živě, přesto bylo nehybné. Díval se na něj, v mysli však obraz lva na tatérově paži. Tetování byla nositelem zpráv. Takových, na které se nemělo zapomenout. Přemýšlel. O svém životě. Přemýšlel o něm. Kde se stala chyba? Vzájemné odcizení. Chlad. Pryč byly květiny, barvy a smích. Láska. Život byl jako loutková hra. Tahal za provázky, určoval směr. Prsty přejede přes stále citlivou kresbu. Nepříjemné pocity nevnímá, byl plný jiných. Jméno vepsané do tvaru šupin zvířete. Nepozornému okolí neviditelné. Vzpomínky opět proplují na povrch. Proč vzpomíná na krásné? Špatné by pomohlo zapomenout. Nechtěl zapomenout.

Je mi líto, že musíte stále čekat, vypadalo to nadějně... Užijte si alespoň to "málo". A trochu Vás potrápím (podle mě je to jednoduché). Co se skrývá za tajemstvím tohoto drabblu? Zkusíte hádat o co jde? :-) Utrpení? Stříbrem prolnutá temnota. Bzukot se stupňoval v pravidelných tazích. Na chvíli ustane. Do ticha vkrádá se neznámá melodie hudby. Místnost sterilní, zdi vyprávějící příběhy lidí. Vzduch naplněný emocemi. Mysl se po chvíli stává pro bolest otupělou, hnědé oči sledují dění odehrávající se na tělesné schránce. Neschopen odporu. Lev vedený instinktem zabodává své zuby do lidské pokožky. Hladkou kůži začaly pokrývat krvavé ranky. Bez přestání pokračuje v tvorbě dalšího příběhu. Pohledy se střetnou. Divoký a nespoutaný. Jistý a odhodlaný. Na rtech se objeví lehký úsměv za ním nevyslovená otázka. Zavrtí hlavou, nechce přestat. Souboj s drakem vyhrává král zvířat. Pro tentokrát.

Dirty little secret We keep this secret in our blood We pass just close enough to touch We love in secret names We hide within our veins The things that keep us bound to one another There is a secret that we keep I won't sleep if you won't sleep We are compelled to do what we have been forbidden* "…starat se o slizožrouty? Jak nám to mohl udělat? Jsou dokonce ještě nudnější než tlustočervi! A já si myslel, že není nic nudnějšího než zatracení tlustočervi!" stěžoval si Ron celou cestu, co šli s Harrym na Dějiny kouzel. "A všiml sis, jak Hermiona poslední dobou jí? Něco s ní je. Dneska snědla deset sendvičů! Dokážeš si to představit? Deset! Koneckonců… Hej, Harry! Co je s tebou? Posloucháš mě vůbec?" "Jo… Hermiona snědla deset slizožroutů," zamumlal Harry s myšlenkami úplně, ale úplně jinde - ve Snapeových komnatách. Zkoušel všechno, dokonce si představoval, jak Filch tančí waltz s paní Norrisovou a společnost jim dělá chrápající Tesák, ale nic nepom...

Gik V Doupěti naštěstí tentokrát nebyli žádní lidé navíc. Krátce poté, co přijeli Harry se Severusem se objevili i Ron s Herminou a mohli si tedy sednout ke klidné večeři. Nikdo nemluvil o otroctví, až na chvíli, kdy Hermiona zmínila množství dopisů s žádostmi o informace o otroku Harryho Pottera, které dostávala a o tom, jak SPOŽÚS konečně nabírá na popularitě. Nikdo nevalil oči, když si Severus klekl k jídlu vedle Harryho židle a nikdo mu u stolu nekladl žádné otázky. Sem tam se objevil opatrný pokus zatáhnout ho do konverzace, ale nikdo na to netlačil a rychle to vzdali. Když všichni dojedli a už jenom seděli kolem stolu a povídali si, udělal Severus něco, co Harry neočekával - zvedl se ze svého místa, zvedl svou misku a odnesl ji do dřezu. A pak se pustil do prázdných talířů na stole. "Ach, to nemusíš, Severusi," zvolala paní Weasleyová. "Za chvilku se o to postarám, zabere to jenom chviličku." Harry ocenil, že prostě nevytáhla hůlku a nezačala je mýt, tak jak t...

Kapitola není zatím betovaná, ani jsem jí po sobě nečetla. Led a oheň It's in your eyes, what's on your mind I fear your smile and the promise inside It's in your eyes, what's on your mind There is no mercy, just anger I find* Harry seděl ve společenské místnosti a zíral do ohně. V rozích místnosti bylo několik studentů, kteří neměli vyučování. Nějací prváci hráli kouzelnické šachy, někteří si psali domácí úkoly a na druhém konci místnosti byla dvojice páťáků, která se tam neustále líbala a ocucávala. Čas od času k Harrymu dolehly kousky jejich vášnivých vyznání: "Jsi pro mě jediný, miláčku. Tak moc tě miluji, že to ani nedokážu vyjádřit. Dal bych ti své srdce na stříbrném podnosu." "Taky tě miluju, míšánku. Šíleně! Nemůžu bez tebe žít. Umřela bych, kdyby…" Harry se zašklebil, jak se mu zvedl žaludek. Bylo to tak… sentimentální a přeslazené, že měl pocit, jako by byl přinucen sníst libry nejsladších karamel z Medového ráje. Znechuceně se od nich odvr...