Tmavě modrý

Druhá část kapitoly. Harry se zhluboka nadechl, pokoušel se nevěnovat pozornost mužovým očím, ve kterých se nebezpečně blýskalo, a mnohem tišeji pokračoval. "Můžeme to udělat potají. Minulý rok jsme společně s několika dalšími studenty založili skupinu, kterou jsme pojmenovali "Brumbálova armáda". Cvičili jsme v Komnatě nejvyšší potřeby a…" Zarazil se, když si všiml pohledu, který do něj Snape zabodl. "Co?" zeptal se. "To je novinka. Chapec-který-přežil chce mít tajemství před svým milovaným ředitelem a pošpinit si svou nevinnou duši temnou magií, i když by to mohlo vést k jeho vyloučení za školy a uvěznění v Azkabanu." "Od té chvíle, co ses mě dotkl, nejsem nevinný… Takže v čem je rozdíl?" řekl Harry s pohledem upřeným do Severusových očí. Snape se zamračil, ale neodpověděl. Sledoval Harryho, jako by ho hodnotil. Chlapec chtěl jeho pohledu uhnout, ale neudělal to, přestože chtělo silnou vůli, aby to vydržel. Po několika minutách napjat...

Druhá část kapitoly je v dalším článku. Trest I want you wanting me I want what I see in your eyes So give me something to be scared of don't give me something to satisfy* 'Jak si to může myslet? Co to do něj vjelo? Podezírat mě, že já… a Hermiona…? To je prostě divný! Jak to ho vůbec mohlo napadnout?' uvažoval Harry cestou bradavickými chodbami. 'A teď jdu pozdě! Prostě úžasné!" Už deset minut měl mít trest u Snapea, ale místo toho poslouchal Ronovy podezíravé spekulace o tom, proč se on a Hermiona poslední dobou chovají tak divně. Weasley ho počastoval hromadou vzteklých obvinění, aniž by ho jednou napadlo, že je to všechno jen jedno velké nedorozumění. Pořád v hlavě slyšel jeho obviňující hlas: "Tak proč se od včerejšího rána chováš tak divně? Proč zrudla, když se k tobě nahnula? Proč se ti vyhýbá? A proč se červená pokaždé, když se na ni podíváš! Co se mezi vámi stalo? Řekni mi pravdu! Jak jsi mohl?! Jsem tvůj kamarád…" Nakonec Harry ztratil nervy a z...

Königův lektvar Rudohnědé peří zašustilo. Pařáty se posunuly. Hlava zvířete se k němu otočila obličejem - jeho oči v sobě nesly určité zlo, které tento druh ovládal. "Je to velice pěkná sova," odpověděl Severus na pánovu otázku 'co si myslí'. Ve snaze poskytnout zevrubnější odpověď dodal: "Vypadá, že je velmi schopná." V hloubi duše měl ze sebe za tu odpověď radost. Sova měla i přes Severusův strach z těchto zvířat a stud, že zřejmě není schopen doručovat dopisy a balíčky, velice pěkně vybarvené peří. Samotná velikost zvířete napovídala, že to bude užitečný a spolehlivý doručitel. Severus pánovi nelhal, nedal znát své niterné pocity. A tak se vyhýbal všem pánovým trestům. Pán zamrkal. "Jo, jasně, myslím, že je velmi schopný." On. Napomenul se v duchu Severus. Vskutku, pronášet soudy o pohlaví, když si není jistý. Hloupé. Kdyby o Biance promluvil v mužském rodě, nechala by mu paní vyříznout jazyk. "Omlouvám se, pane. On. " Severus se dotk...

Ti, kteří chtějí znát odpověď k minulému drabblu, dnes jí dostanete. Najdete spojitost? Zapomenout? Mytické stvoření sedělo na paži, tvářilo se živě, přesto bylo nehybné. Díval se na něj, v mysli však obraz lva na tatérově paži. Tetování byla nositelem zpráv. Takových, na které se nemělo zapomenout. Přemýšlel. O svém životě. Přemýšlel o něm. Kde se stala chyba? Vzájemné odcizení. Chlad. Pryč byly květiny, barvy a smích. Láska. Život byl jako loutková hra. Tahal za provázky, určoval směr. Prsty přejede přes stále citlivou kresbu. Nepříjemné pocity nevnímá, byl plný jiných. Jméno vepsané do tvaru šupin zvířete. Nepozornému okolí neviditelné. Vzpomínky opět proplují na povrch. Proč vzpomíná na krásné? Špatné by pomohlo zapomenout. Nechtěl zapomenout.

Je mi líto, že musíte stále čekat, vypadalo to nadějně... Užijte si alespoň to "málo". A trochu Vás potrápím (podle mě je to jednoduché). Co se skrývá za tajemstvím tohoto drabblu? Zkusíte hádat o co jde? :-) Utrpení? Stříbrem prolnutá temnota. Bzukot se stupňoval v pravidelných tazích. Na chvíli ustane. Do ticha vkrádá se neznámá melodie hudby. Místnost sterilní, zdi vyprávějící příběhy lidí. Vzduch naplněný emocemi. Mysl se po chvíli stává pro bolest otupělou, hnědé oči sledují dění odehrávající se na tělesné schránce. Neschopen odporu. Lev vedený instinktem zabodává své zuby do lidské pokožky. Hladkou kůži začaly pokrývat krvavé ranky. Bez přestání pokračuje v tvorbě dalšího příběhu. Pohledy se střetnou. Divoký a nespoutaný. Jistý a odhodlaný. Na rtech se objeví lehký úsměv za ním nevyslovená otázka. Zavrtí hlavou, nechce přestat. Souboj s drakem vyhrává král zvířat. Pro tentokrát.

Dirty little secret We keep this secret in our blood We pass just close enough to touch We love in secret names We hide within our veins The things that keep us bound to one another There is a secret that we keep I won't sleep if you won't sleep We are compelled to do what we have been forbidden* "…starat se o slizožrouty? Jak nám to mohl udělat? Jsou dokonce ještě nudnější než tlustočervi! A já si myslel, že není nic nudnějšího než zatracení tlustočervi!" stěžoval si Ron celou cestu, co šli s Harrym na Dějiny kouzel. "A všiml sis, jak Hermiona poslední dobou jí? Něco s ní je. Dneska snědla deset sendvičů! Dokážeš si to představit? Deset! Koneckonců… Hej, Harry! Co je s tebou? Posloucháš mě vůbec?" "Jo… Hermiona snědla deset slizožroutů," zamumlal Harry s myšlenkami úplně, ale úplně jinde - ve Snapeových komnatách. Zkoušel všechno, dokonce si představoval, jak Filch tančí waltz s paní Norrisovou a společnost jim dělá chrápající Tesák, ale nic nepom...