Tmavě modrý

Blíž There's something here I can't explain I feel I'm diving into (diving) driving rain You get my senses running wild I can't resist your sweet, sweet smile So take this feeling make it grow Never let it - never let it go* "Harry!" Chlapec se otočil do chodby zaplněné studenty a rozhlédl se kolem po osobě, která ho volala. Skoro okamžitě si všiml Tonksové, která se prodírala davem a usmívala se na něj. "Stěží jsem tě dohnala! Poslouchej… mám nápad. Jasně, že nevím, jestli bude ředitel souhlasit… ale měl jsi poslední dobou tolik rozptylování, že jsem si myslela… víš, že jsou brzy Vánoce?" Harry přikývl, ačkoliv stále nevěděl, kam tímhle míří. "No, myslela jsem si, že by byla sranda zorganizovat vánoční večírek, než se všichni rozjedou domů. Mohli bychom dát dohromady malou skupinu a jít na pivo… tedy, na máslový ležák," mrkla na něj vědoucně. " Mohli bychom možná i tancovat. Muselo by to být někde v Prasinkách, protože atmosféra tady ...

Začít znovu {3} "Sám jsi rozhodl, kde chceš bydlet, Louisi." Tak dlouho neřekl jeho jméno nahlas. "Nenutil jsem tě odcházet." Pocítí zvláštní emoci uvnitř sebe. Jako by se v něm něco uvolňovalo. Tíha, která mu celou dobu ležela na prsou. "Ne, nenutil." zavrtí Louis hlavou a omluvně se na Matyáše podívá. "Těch deset let strašně uteklo." Ten názor nemůže Matyáš sdílet. Pro něj to bylo peklo. Minimálně první roky. Potom se dostal do stavu zvláštní citové apatie na téma Louis. Až dlouho poté o něm byl schopný mluvit normálně, aniž by se mu u toho klepal hlas emocemi, které cítil. "Když myslíš." Ozve se vyzvánění telefonu. Matyáš má mobil zapnutý pouze na vibrace. Od rána zvuk ještě nezapnul, takže to nebyl jeho. Louis vedle něj začne prohledávat kapsy, aby našel zvonící mobil. "Promiň, manažer." Pousměje se a zvedne se, aby o pár kroků ustoupil od lavičky. Matyáš hledí na vzdalující se záda a uvědomuje si, že ten člověk už k němu...

Je to až trapné... po takové době... ale je to tady. Omlouvám se za to. Uvidíme, kam mě vítr dovane. Začít znovu {2} Melodie vznikající pod obratnými prsty se změní a Matyáše to vytrhne ze vzpomínek. Nechce přemýšlet nad tím, co ho k neznámému pianistovi přitahuje. Jako by to byl magnet minulosti, kterou sdílel se stejně nadaným hudebníkem. Nevědomky otočí zlatým kroužkem na svém prsteníčku. Myslel si, že už se přes to přenesl, ale nejspíš tomu tak nebylo. Nerozešli se s Louisem ve zlém. Nikdy neměl důvod se na něj zlobit, i když to v začátku mohlo vypadat jinak. A zlobil se, jenže postupem času zjistil, že to nebyl vztek, co ho tak ničilo. "Jsi tak šokovaný, že se ani nehýbeš?" Ozve se vedle Matyáše melodický hlas. S mrknutím upře svůj pohled na obrýleného muže před sebou. Na rtech má stále ten známý úsměv. A potom brýle zmizí a on má možnost si muže prohlédnout. Dívá se do pronikavých očí, které mu pohled laskavě oplácí. Mohl by říct, že se v nich doslova utápěl. Nechápal t...

Pán Ron přikazuje (bez bety) Severus ležel na zádech a hladil vrnící kotě. Gik vrněla hlasitě a její vrnění naplňovalo celou ložnici. Severovi zakručelo v břiše v podobném zvuku, jako Gik vrněla. Zvuk vydaný jeho žaludkem byl tak hlasitý, že se na něj s tázavým pohledem otočila. "V poledne jsem toho příliš nesnědl," cítil se Severus povinný odpovědět. "Pán mi nedovoluje moc jíst. Nejsem si jistý proč - uvědomuji ji si, že krmit další krk je nákladné, a že občas můj žaludek neudrží příliš jídla najednou." Severus ležel na posteli, ve které normálně spal. Pán ho již před několika hodinami vzal nahoru, aby se trochu prospal. Severus a Gik docela dlouho spali - Severus byl vždy unavený na krátký spánek a Gik spala hodiny a hodiny, každý den, celý den. Ale už byli oba nějakou dobu vzhůru a pán pro ně ještě nepřišel. "Nezapomněl," ujistil Gik. "Pán na nás nikdy nezapomíná. Možná také spí, nebo je velmi zaneprázdněný. Možná nás jednoduše nechce dole - to je ...

"Jeden krok vpřed, dva kroky vzad" (bez bety) "Myslím, že nyní už ke mně doopravdy přilnul, což je dobře, je to tak?" řekl Harry. Právě převyprávěl doktorce Brownové návštěvu Kouzelnické péče o rodinu. Severus už za sebou měl své vlastní sezení, které podle všeho bylo perfektně neproduktivní, soudě podle jemného zavrtění hlavou doktorky Brownové, když Harry s Teddym vstoupili do místnosti. Řekla Harrymu, že mu neprozradí, co během sezení probírali, ne jestli něco probírali. Severus byl jako obvykle na zemi a soustředil se na tu zatracenou Rubikovu kostku. A důvod, proč to byla 'zatracená' Rubikova kostka? Teddy se neustále pokoušel sklouznout Harrymu z klína a dostat se na zem, aby si s ní mohl hrát. "Proč si to myslíte?" Doktorka Brownová se shýbla a povytáhla si silonky… "No," pokusil se to vysvětlit Harry. "Na základě toho, jak se poslední dobou chová. Všimla jste si, jak je přítulný?" Severus téměř plakal, když mu Harry ozn...