Tmavě modrý

8. Kapitola "Nevíš, co je s Leonardem? Dlouho jsem ho neviděl v baru… a to dřív chodíval skoro denně." Otočí se Matyáš na svém ručníku, vystavujíc tak tělo večerním slunečním paprskům. Věděl, že Leo je jistým způsobem nemocný, ale když o něm neměl zprávy, byl trochu nesvůj. Kryštof otevře oči a otočí hlavu Matyášovým směrem, aby se mu podíval do očí. "Je teď v nemocnici… říkal mi, že ty víš… takže tomu asi rozumíš." Matyáš přikývne. "A jak je na tom, nevíš?" Zakroutí hlavou. "Nechtěli mě k němu pustit, protože si to nepřeje, ale přítel mého kamaráda v nemocnici pracuje, i když na jiném oddělení… vytáhl z doktora nějaká moudra a prý je na tom dobře. Už ten bacil prý zlikvidovali. Tak nezbývá než jim věřit." Pousměje se. "A ty jsi v pořádku?" Kryštof sebou trhne. Takovou otázku rozhodně nečekal. Uhne pohledem z Matyáše na hladinu vody za jeho zády. "Jistě, proč bych neměl být?" Ledabylé pokrčení rameny. "Jen tak." Usmě...

Ohó! Kapitola je tady. Páni... připadám si jako kdybych ze sebe vydala všechno... ale to bude asi tou únavou... pořád ještě nejsem 100% OK, ale snažím se... Ale kvůli tomu tady nejste, já vím... Každopádně mám pro vás zajímavou nabídku... kdo na počítadle během následucích několika dnů odchytne jedno z čísel 79.999 / 80.000 / 80.001 a oznámí mi to (načež dostane kontakt, aby poslal důkaz - tlačítko print screen /PrtSc/ fotografuje obrazovku), bude mít možnost výběru výhry! A jaká bude? Tak... První je kapitola dle vlastního výběru, bonus k něčemu... pokud to bude v mých silách, jsem ochotná... Druhá možnost výhry je zajímavější... kopat, šťouchat, popohánět a šikanovat Voldyho, aby už konečně hnul zadkem a začal s tím psaním něco dělat. Takže kdo je na mě naštvaný... má možnost :D (A malá nápověda... denně ke mě chodí 120-170 lidí plus mínus nějaká odchylka navíc.) Bavte se. 7. Kapitola Protáhl se dveřmi podniku a zamířil přímo k obsluze baru. Matyáše tady všichni znali. Mávne na něj...

Vypadá to, že moje psaní nikomu moc nechybí, tak se ani moc nesnažím. Omlouvám se, podívala jsem se zpětně na návštěvnost a zjistila jsem, že sem pořád chodíte ve stejně hojném počtu. Teď mě mrzí, že musíte čekat. Nemám energii ani motivaci... Každopádně na jednu prosbu jsem byla odhodlaná odpovědět. Proto dnes přináším lehce sladký bonus. Když už máme ten Valentýn. Jinak to není nic moc... Věnováno Pret. Zachránce - Bonus "Měl by sis rozmyslet, co vlastně chceš, Alexi. Pokud nám teď pomůžeš, vyhneš se vězení a soudním řízení." Zvedne pohled ke svému otci, který na něj výhružně spustí svou písničku. Už to slyšel několikrát. "Řekl jsem, že to zkusím, tati. Víc udělat nemůžu." Odvětí stejně chladným tónem, jako s ním mluví jeho otec. "Můžu už jít?" "Běž. Doufám, že to zítra nepokazíš." Zakroutí hlavou. Ne, nepokazí nic. Co by pro otce neudělal. Vlastně to na něj vyplivnul před několika týdny tak, že neměl ani šanci. Ten policista, kterého odvezli ...

6. Kapitola Ztěžka dýchal, nechal se dovést až ke dveřím svého bytu a potlačoval nevolnost, která se o něj pokoušel. Zakázal si poprosit Kryštofa o nějakou pauzu na schodišti. Nikdy mu přeci tři patra nedělaly problém, proč by měly teď. Jenže cítil, že to byla obrovská hloupost. Zbytečně si vyvolal to, že se jeho žaludek nesouhlasně kroutil a burcoval. Pevný stisk na boku ho však mlčky ujišťoval o tom, že se nic neděje a že ta ruka tady pořád bude, aby ho podržela, kdyby náhodou zase omdlel. "Jsem tady." Zachrčí a polkne obrovský knedlík, který se mu usadil v krku. Kryštof přikývne na souhlas, i když tu nikdy nebyl, ale teď momentálně se spíš soustředí na Lea, který je bledý a ztěžka oddechuje. Nechtěl to na schodech moc komentovat a tak jen pomáhal, aby se mu šlo líp, jenže teď, když stáli před dveřmi, které je za chvíli rozdělí, si nebyl jistý, jestli je to dobrý nápad. "Co kdybych se k tobě nenápadně pozval na kávu a dohlédnul na to, že budeš bezpečně uložený až v pos...

Příště už to snad stihnu dřív... 5. Kapitola "Dneska nelovíš?" Kryštof se posadí na barovou stoličku vedle Lea a mávne na Matyáše, že by si něco dal. Ten mu jen kývne zpátky na srozuměnou. Má ještě nějaké zákazníky, takže až na něj přijde řada. "Ahoj. Ne, dneska jsem přišel jen na chvíli." Úsměv a odvrácení hlavy stranou. Kryštof se zamračí. Tohle nebyl ten Leo, který ještě před pár dny flirtoval se vším, co minul. "Nevyměnili tě někde?" Pousměje se. Leo se k němu otočí čelem a jemu dojde, že nevypadá zrovna dobře. "To bys stejně nepochopil." řekne skoro až chladně. Ne se škádlivým podtónem, který pokaždé používal při jejich rozhovorech. "Tak co to bude, Kryštofe?" Otočí se kolem nich za barem Matyáš a usměje se na Lea, který k němu zvedne pohled. "Dám si jen džus, sice už mám po službě, ale na koleji bude tak jako tak nuda… nikam nespěchám, ale hlavu chci mít dneska čistou.." Zaklepe dlaní o svojí pracovní bundu. "A jo, ...