Tmavě modrý

Karin, děkuji za komentáře. Nepředpokládám, že by se tu našlo mnoho fanoušků této povídky, proto mám z každého komentáře o to větší radost. Victoria strávila zbytek dne různými drobnými domácími pracemi. Několikrát jela na svém starém kole do obchodu - poprvé nakoupit nějaké čerstvé potraviny, pak pro pár žárovek, aby mohla vyměnit ty prasklé… Nakonec se rozhodla si celý proces zefektivnit a obejít dům a pozemky, aby mohla sestavit ucelený seznam. Po chvíli se ocitla před garáží, kterou okupoval profesorům Ford Focus. Ten bastard se ani nezeptal. Jako by mu to tu patřilo. Když ho míjela cestou k pečlivě srovnaným dřevěným a papírovým krabicím, nakopla lesklý námořnicky modrý kov. Její odplata byla malicherná, ale uspokojující. Některé z krabic obsahovaly sáčky se semínky rostlin, jejichž exotická jména nedokázala Victoria ani vyslovit a pomůcky neznámého, ale nejspíš zahradnického využití. Odložila další krabici s babiččinými zahradnickými poklady a s triumfálním výkřikem našla malířsk...

Druhá část kapitoly. "Víte," prohlásila Victoria a zkoumavě v rukách otáčela levný plastový zapalovač, "mohla jste si ho nechat." "Omlouvám se, ale vypadala jste tak zoufale, že jsem si myslela, že nutně potřebujete zachránit a tohle bylo první, co mě napadlo," usmála se Emma. Měla takový hřejivý a odzbrojující úsměv, že si Victoria přála, aby ji objala a řekla jí, že všechno bude v pořádku. Věřila by jí. "Děkuji," usmála se slabě. "Jsou tak… a dnešek je tak…" Emma mávla rukou. "Není třeba to vysvětlovat, také mám rodinu." "Takže jste univerzitní profesorka. Také učíte kulturní studia?" "Anglickou literaturu 19. století." "Doopravdy? Miluji Dickense." "Vaše babička nemohla Dickense vystát," zasmála se Emma. "Ano." Victoria vybuchla smíchy. "Viktoriánští sirotci a slumy by mě nemohly zajímat míň." "Netoužím stýkat se s vykradači hrobů, kapsáři a jim podobnými!...

První kapitola nové slibované povídky, jejíž autorkou je skvělá zaboraviti. Doprovodné koláže jsou dílem zaboraviti. Kapitola rozdělena do dvou článků. " Lexie!" Na šňůře na prádlo se jako růžová plachta třepetala šála. Magie, pomyslela si. Babiččina zahrada je obrovská a šála zakrývá celou její polovinu. Natáhla krk a pokoušela se nakouknout za chvějící se okraj. "Lexie, říkala jsem ti, pojď dovnitř. Hned!" Překvapená křikem vypískne a přeskočí přes práh. Když babička mluvila tímhle tónem, bylo lepší se s ní nehádat. Bum… bum… staré hodiny v hale ji pozdravily hlubokým zvoněním. Devět, deset… více než do deseti neumí počítat, takže je to deset a jedna. Což znamená, že je čas je natáhnout - babička to dělá každý den, když odbije deset a jedna. Ale babička je venku na zahradě a mluví s nějakým mužem. Nevypadá to, že by se měla v nejbližší době vrátit. Trochu se na ni bojí zavolat. Vždyť je potřeba jenom strčit ten malý klíček do těch dírek, tady a tady a otočit jím,...

Povídka: Dědictví Autor: zaboraviti Počet kapitol: 9 Překlad: yellow Postavy: Victoria Hannover, William Lamb Varování: AU, jedná se o moderní AU fandomu Victoria (královna Victoria, Lord Melbourne), založeno na japonském filmu Otoko no isshou Shrnutí: Když Victoria opouštěla ruch a shon Londýna a vyměnila ho za klid a mír Lake District, aby se postarala o svou umírající babičku, neměla představu, jaké ji čeká dědictví. Anglická verze povídky: https://archiveofourown.org/works/22393750/chapters/53503090 Cover art: Catelyn May Koláže: zaboraviti

Povídka: Nevyřčená slova Autor: lucifersbff Překlad: yellow Beta: Pret Postavy: královna Victoria, Lord Melbourne Varování: AU, spřízněné duše Shrnutí: Lord M ví vše o mýtu spřízněných duší. Zná to písmo, ale není si jistý, komu doopravdy patří. A když to zjistí, musí se rozhodnout, co je nejlepší. Štěstí nebo země. Originál povídky: https://archiveofourown.org/works/8224987 Krátká povídka z fandomu seriálu Victoria. Jenna Coleman jako královna Victoria a Rufus Sewell jako Lord Melbourne. S ohledem na jejich sociální postavení bylo zakázané mluvit o spřízněných duších. Věděl, že je zakázané na to vůbec myslet. Seděl ve svém křesle, ranní noviny rozložené na překřížené noze. Paži měl trochu podrážděnou. Tyto pocity se v posledních letech objevovaly častěji. Na schůzích si nacházel inkoust na prstech, jako kdyby psal. Pamatoval by si přece, kdyby měl uprostřed sněmovny kalamář a psal, a přesto na to neměl žádné vzpomínky. Odsunul noviny stranou. Jedna opatrná ruka zaváhala nad ruká...

Kapitola 5 Bystrozoři opustili své posty o čtyři týdny později. Když toho dne ráno Snape vyšel z domu, svazující sledovací kouzla, které se kolem něj obvykle ovinula, byla pryč. Vzduch byl hořký, přesto se poprvé po mnoha dnech dokázal zhluboka nadechnout. Potter se vrátil té noci. Snape se s ním setkal uprostřed kuchyně, za rukáv bundy ho otočil a přitiskl ho na linku. Potter se zasmál. "Taky jsi mi chyběl," prohlásil. Snape nikdy nepochopil Potterovu potřebu mluvit, když není potřeba cokoli říkat. Jeansy rozepnul snadno. Ignoroval bolestivé zasyčení. Byl až příliš nadšený z toho, že má Potterův úd zpět v ruce, aby ho mohl opečovávat s jemností a etiketou, která k tomu patří. "V klidu," zamumlal mu Potter do rtů. Další slova. Snape ho naoplátku tvrdě kousl do linie krku. Když Potter zvrátil hlavu a zasténal Snapeovi do úst, rozepl si Snape volnou rukou, kterou nesvíral Potterovu erekci, vlastní kalhoty. "Kurva, jo," vydechl Potter a přirazil. Při prvním k...