Tmavě modrý

První kapitola, která přošla betareadrem ještě než jste ji dostali na talíř. Všichni poděkujeme naší nové betě Alex, která se toho ujala. "Alex, děkujeme." Beta: Alex 22. Kapitola S přivřenýma očima vdechuje vůni šampónu. Ruce sevřené kolem Vlkova hrudníku v pevném objetí. Vlk se bez větších rozpaků po chvíli odtáhne a zahledí se Petrovi do očí. Ten, zachycen situací do pařátků, pohled opětuje. Pousměje se, když se dlaň z ramene přesune na tvář. Do jaké situace se to zase dostali? "Díky." usměje se na něj Vlk a odtáhne se. "Asi jsem to potřeboval." Petr souhlasně přikývne, ale nepřizná, že on taky. Kousek štěstí ve špatné chvíli . Přesune se na svou postel. Nemusel by ovládnout své pochroumané city, které jsou v tuhle chvíli dost rozjitřené. Bude lepší, když se oba schovají do vlastních koutů a budou si v tichosti lízat rány. *** Začátek dalšího týdne ho přivítal s padajícím sněhem, který se na zemi měnil na břečku, protože přestalo mrznout a v kombinaci s...

Abyste neřekli, že nedržím slovo. A taky abych nedostala soví poštou účtenky za vaše klávesnice a rozmlácené Fpětky. A dnes věnování pro všechny, kteří minule provedli rozbor věci, jak jsem si přála. Děkuji :) 21. Kapitola Seděl zachumlaný do své mikiny, nohy skrčené k hrudníku a v dlaních hrnek s horkým čajem. Evokovalo mu to myšlenky na první měsíc tady, kdy se totálně uzavřel do sebe po tom incidentu s Honzou, který mu dal naštěstí pokoj. Prý láska. Pch. Kdyby tomu tehdy uvěřil, byl by opravdu idiot. Lidi dělají chyby dost často a spousta se jich i poučí, ale tohle… A Vlk se mezitím někam ztratil. Uchechtne se, když si představí, jak moc musel Dominika vykolejit jeho nahý zadek, když se tak najednou zdejchnul, protože při jejich příchodu rozhodně nevypadal, že by chtěl ještě pokračovat v nějaké turistice po městě. Najednou mu všechno přijde příliš absurdní. Z přemýšlení ho vytrhne vyzvánění telefonu, který má schovaný pod polštářem, jak se chystal vypít horkou čokoládu a jít spát. ...

Moji milí slintající natěšení smrtijedci ... Tak jste se konečně dočkali, co? :D Dnes hýřím pěkně rozvernou náladou. (Níž se dozvíte proč.) Mám chuť napsat něco pěkně úchylného, nevšedního a pořádně ujetého. Jenže to bych ČP pokazila na plné čáře a vy byste mě neměli rádi, budu tedy doufat, že se tahle myšlenka nevytratí a vy neodmítnete malou jednorázovku . Přijde mi, že bych se každý druhý den měla omlouvat za to, že jsem vám nedala kapitolu už ten následující, ale... co. Já jsem tu Voldy a já rozhodnu, kdy bude :D ne, vážně jsem včera už neměla sílu. Nejdřív nemocnice a potom už jsem neměla náladu lézt na blog... takže jsem si ZASE sedla ke knížce (za poslední dva dny už třetí) a četla. Když dáte bibliofilovi čtivou knihu, tak ho od ní prostě neodrthnete. (A už mám ve složce asi dalších cca 70 knih, do kterých se musím pustit). Takže kromě dvou erotických románů (moje úchylné já se zase projevilo), no co, inspiraci někde sbírat musím, ne? Jsem přečetla ještě i takovou krvavou klasik...

Tato kapitola měla být poděkováním za účast 336 lidí v jednom dni. Tento blog ji takhle vysoko za svou existenci ještě nezažil. Takže děkuji všem, kteří se svým klikáním podíleli na vytvoření tohoto čísla. (A F-pětkáři mohou poskočit o čísílko z jedné IP jen jednou za hodinu.) A vůbec mě tak napadlo už při minulé kapitole, kdy jsem se v úvodu rozkecala tak, až mě to samotnou překvapilo, že nebyly žádné připomínky k Vlkově pravému jménu. Vlastně ho valná většina úspěšně ignorovala. Jupíjájej . Budu to brát tak, že vám to je fuk, že i kdyby se jmenoval Žitomír (20.2.) nebo Palmiro (10.5.), tak to s vámi nehne. Tolik k mé úchylce na méně známá jména. Už jste si zvykli, že? Ale Dominik... ou, dnes bez komentáře, jsem na některá jména vážně ujetá. :D Dnes ještě jmenovitě komentujícím: KalamityJane, Sarelle, Nyce-oH, Wieta, Coco, Medvidek, Lili, sisi a dasa. 19. Kapitola Seděli na pohodlných polštářích, které studenti hojně využívali. Jakési vyvýšené pódium s kobercem, na které jste se mohli...

Říkala jsem, že tahle povídka bude mít kolem dvaceti pěti kapitol? Možná jsem se jednou trefila a opravdu to tak bude! Je to husté, ale myslím, že ji stihnu dokončit ještě před začátkem dalšího školního semestru. (Někdo si tady docela jistě dost věří.) Asi vám to nepřijde tak radostné jako mě, ale tak... podělit se s vámi o své pocity musím. :D A taky se vám s něčím svéřím... o mé zdravotní situaci víte... Ale o tom zase jindy... Dnes trháte rekord v návštěvnosti a obnovování stránky. Překvapili jste mě, že je tolik lidí, kteří se sem vracejí a čekají na kapitolu, protože si stále myslím, že nepíšu kdoví jak dobře na to, abych měla takovou společnost mezi vámi. Proto věnuji všem nedočkavcům, kteří se u mě dnes ukázali. Komentáře mě stále těší víc a víc, je dokonalé, jak si můžu přečíst vaše reakce na svoje psaní. Vaše názory. Toho si cením. každého písmena a slova, které mi napíšete. A byla by tu zase teoreticky možnost přidávání každý den. Uf, už vás nebudu obtěžovat svými kecy, i k...

Hou, hou, hou... OU . No dobře, vím, že jsou Vánoce až pět měsíců, ale hráblo mi. Doufám, že v dobrém smyslu, protože jinak by to bylo v... temnotě ! Přináším vám další kapitolu a přemýšlím nad tím, kolik stránek nebo kapitol tato povídka ještě zabere. S dějem nejsem ještě na konci, ale zase už toho není tolik, co bych touto povídkou chtěla říct. A... asi je tam nebudu ani mučit tak, jak je mým zvykem. (Voldy, nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko.) Takže... tipuji odhadem tak... do dvaceti pěti kapitol? Co myslíte vy? A věnování? Samozřejmě mým nejvěrnějším! Vy komentující určitě víte, o koho jde, že jooo? Stačí se kouknout do zrcadla. Zbožňuju vás, Miluju vás. 17. Kapitola Doslova spěchal nemocniční chodbou k Juliánově pokoji. Obtěžkán kromě školního batohu ještě igelitkou se samými dobrotami, tak velkým plyšovým králíkem v bíle barvě s příjemně chlupatou mazlivou srstí, který mu padl do oka, sotva se prošel hračkářstvím. Byl sice trochu větší, ale mohl by udělat radost. Chtě...

Měla jsem dnes odpoledne zázrakem dobrou náladu... a tak vám tedy přináším další pokračování. A ještě jedna věc... zamyslela jsem se nad tím, že tahle povídka měla být kratší a pouze prázdninová. Bohužel s tempem mého psaní se nám to asi protáhne až do září. Komu to vadí, nechť zvedne ruku. Věnování patří komentujícím minulé kapitoly. 16. Kapitola Prohlížel svou skříň a přemýšlel, jak zamaskovat podlitinu na svém krku. Pěkně se přes noc vybarvila do fialova a ze světlé kůže křičela na své okolí; podívej se na mě . Jeho šatník nedisponoval žádnou šálou ani šátkem, který by si mohl v pokusu o jakousi módu, omotat kolem krku. Věděl, že Vlkův šatník takových věcí obsahuje mnoho, protože šátky si vázal kolem hlavy, aby vystajloval své dredy. A měl i ubrusově velké palestiny, které si v těchto zimních měsících vázal kolem krku, aby snad nenastydnul. O půjčení žádat nehodlal. Vlk se vrátil pozdě v noci, kdy tiše přešel pokojem, zastavil se nad jeho postelí, jako by chtěl něco říct, ale po chv...

Mělo to být již odpoledne, ale to by nesměly být přítomny moje zavírající se oči a ten krásný dokument o lvech. Omluvte prosím případné chyby, dnes na ně opravdu nevidím... Potřebovala bych dovolenou někde daleko... nemá někdo místo v kufru? Sbalím se do krabičky od zápalek. Myslím, že Nyce říkala, že k této kapitole by se hodilo 18+ ... máte ho tedy mít. Ale je to takové slabší. Nějak jsem vypadla z formy, tak se za to omlouvám. :( 15. Kapitola Růžové dildo zatím nečinně leželo vedle nich. Stejně tak otevřený lubrikační gel s příchutí malin, který, jak si Petr stihl přečíst, měl být extra kluzký, aby byl anální styk příjemnější. Kouzlilo mu to pobavený úsměv na rtech. Ležel těsně natisknutý k Julimu, líně se líbali, uvolňovali . Barva mezi jejich těly se rozpíjela a z přesně daných obrazců vznikaly nevzhledné šmouhy. "Nedáme si raději ještě sprchu?" špitne mu Julián najednou do ucha, když se pustí do oždibování hladkého krku. "Dobrý nápad." pousměje se. Na Juliánov...

Dnes jen krátce, abych vás nezdržovala od čtení. Omlouvám se za prodlevu, ale včera mi došly síly... Snad vás to čekání mnoho neobtěžuje. Věnuji všem stále komentujícím, kteří mi dodávají sil a múz do psaní i pár písmenky. :) 14. Kapitola "Ahoj kluci. Petře." Julián přišel s lehkým zpožděním do kavárny, ve které se všichni měli po škole sejít. Už ze školy zasílal Petrovi zprávu, že přijede později. Přitiskne se k Petrovým rtům, aby ho políbil na přivítanou, než se s úsměvem posadí na volné místo vedle něj. "Ahoj." pozdraví ho Petr s úsměvem a zachytí ho za ruku. "Co si dáš? My už jsme si objednali, když jsi psal, že dorazíš později." "Dám si Latté a nějaký zákusek, mám šílenou chuť na něco sladkého. Skočím si vybrat." zvedne se, aby přešel k malému pultu, ve kterém jsou vyskládané různé druhy zákusků, které nahání sliny do úst. "Dáš si se mnou indiánka?" otočí se na Petra se zájmem a Petr si uvědomí, jak krásný Julián je. Tak přirozený...